Hon na divokého kočkodlaka.

Nedávno mi přišel dopis od nejvyšší rady s mým novým cílem. Hluboko v poděbradských lesích se skrýval divoký kočkodlak. Mým úkolem bylo ho chytit a přivést k nejvyšší radě.
Tehdy jsem se rozhodl, že nastal čas. Vzal jsem sebou svého učně, aby zažil jeden ze svých prvních lovů.
Kufr auta jsme naložili sadou nožů a mojí kuší a vyrazili na dlouhou cestu.
Když jsme dorazili do lesů tak se rozhostilo úplné ticho. Byl slyšet jenom datel klepající svým zobákem do stromu. Věděl jsem, že jestli tam někde kočkodlak je bude někde daleko. Vydali jsme se tedy hledat stopy a důkazy o přítomnosti šelmy.
Dlouhou dobu jsme procházeli lesem a neviděli jsme nic. Až najednou můj učeň na mě zavolal že něco našel. V promoklé půdě byla obrovské stopa.
Dle velikosti jsem usoudil, že nejspíš samice kočkodlaka.
Šly jsme směrem stopy a já jsem si byl jist, že se přibližujeme.
Dal jsem učni znamení a ten do sebe potichu kopl lahvičku mutagenu. Já po něm opakoval.
Ve vzduchu byl cítit pach velké promoklé zvěře. A kolem nás začalo něco kroužit. Kočkodlak byl u nás.
Oba dva jsme začali hlídat strany, abychom pak nebyli překvapeni.
Když najednou zaslechnu slabounké vrčení. Otočil jsem se a spatřil jsem ji. Samici kočkodlaka jenž stála na velkém kameni připravena zaútočit.
Koukal jsem do velkých roztažených očí. Zuby jako jehlice nastraženy ke kousnutí.
Šelma po nás skočila jenže mi se rozeběhly každý na jinou stranu a tak minula. Dále hlavu natočila k učni a začala se k němu přibližovat. Učeň očividně panikařil.
Vytáhl jsem ostrý řetěz (řetěz, jenž má na každém konci ostří) a hodil jí ho k nohám.
Řetěz se samici omotal kolem zadních nohou a tak spadla.
Chytil jsem stříbrná oke řetězu mezi pravou a levou nohou a táhl. Velkou kočku jsem táhl za sebou. Jenže ta sebou házela a škrábala jak jen mohla.
A v tu chvíli jsem zachyboval. Otočil jsem se k ní hlavou. A ona my drápem rozsekla kůži na lícní kosti.
S výkřikem jsem zakymácel a spadl na zem. Při dopadu jsem pustil řetěz a ten se rozvázal.
Osvobozená šelma se teď rozdrážděná blížila ke mně. Já se ještě rozfoukával ze silného seknutí přímo pod oko.
Kočka byla připravená po mě skočit, když najednou vysoce zařvala. V zadní kýtě měla ze stříbra kovaný, vrhací nožík jenž hodil můj učeň a dokonale se trefil.
Kočkodlak se tedy otočil k němu a mířil na něj. Z rozběhu vyskočil, jenže v té chvíli jsem měl už nataženou a nabitou kuši připravenou ke střelbě.
Potvora byla už ve vzduchu když jí do zad vletěl můj šíp. V bolestech se opřela o mého učně, který jí svou dýkou vjel mezi žebra a nadobro jí tak supal.
Konečně jsem přišel na to jaké to je s pomocí někoho jiného. A nebýt mého učně asi bych dopadl hůř než s rozseknutou kůží.
Ale stejně nejspíš budu chodit na lovy sám. Z jednoho prostého důvodu: NECHCI SE DĚLIT O ODMĚNU.