Bezhlaví jezdec

Další velmi známí duch jak zde v Čechách tak i v cizině. Tento duch získal svoji slávu jedním dost známým příběhem který téměř všichni známe, ale je ještě jedna prastará legenda které říká, že Bezhlavý jezdec je přímo tady z Čech.

Popis:Prý se jedná o ducha templáře jezdícím na bílém koni, který má ohnivou hřívu a ze svých nozder chrlí plameny. Templář, který na něm sedí, nosí černou zbroj s býlím pláště na kterém je vyšitý templářský kříž. Celé jeho tělo vypadá v pořádku a nepoškozené až na hlavu ze které je již jen lebka kterou pevně svírá pod paží.

Výskyt: Liliová ulice, Praha- přesně.

Legenda o templáři z Liliové ulice: Ve třináctém století vystavěl řád templářů v Liliové ulici v Praze řádovou budovu. Jedné vlahé jarní noci kráčel neslyšně Josef velmistr řádu, klášterní chodbou. Udiven se podíval na otevřené dveře, z nichž vycházelo světlo. A řekl si.
Josef: Rudolf ještě svítí?
Vešel přímo do místnosti. Rudolf ležel mrtví na stole s dýkou v hrudníku. Josef s vyděšenou tváří přistoupil k tělu a dýku ztuha vtáhl.
Josef: Dýka bratra Klementa.
Josef se hnal chodbou, aby stihl bratra Klementa zastavit dřív, než uteče. A to měl přesně bratr Klement v plánu. Už byl za hradem a přesvědčoval strážce.
bratr Klement: Musím okamžitě vyjet. Je to příkaz velmistra.
V tu chvíli tam vletěl Josef a vykřikl.
Josef: Lže, neotvírat. Nepouštějte ho fortnýři.
Josef: Zabil jsi, Rudolfa bratře Klemente.
brat Klement: Přiznávám.
Josef: Zešílel jsi? Proč jsi to udělal?
bratr Klement: To neřeknu a ty to moc dobře víš velmistře.

Bratr Klement skončil v šatlavě. Teprve za 15 dní vyšel rozsudek
Soudce: Dopustil ses smrtelného hříchu. Budeš za svítání sťat.
Jakmile vyšel rozsudek. Josef přistoupil, hodil na něj pár kapek svěcené vody a povídal.
Josef: Za násilnou smrt nám nade všeho milého Rudolfa tě proklínám vrahu.
Jakmile začalo, svítat Klement už pokládal hlavu na špalek. Kat se rozpřáhl velkým mečem a za pár sekund bylo dílo dokonáno. Od té doby zjevoval se prokletý templář každý pátek o půlnoci v Liliové v Praze.
Vysvobodit ho prý může jedině udatný mladík, který jezdce probodne mečem. Dlouho se nenašel srdnatý člověk, který by se toho odvážil.

Po letech se do děvečky Marty zakoukal kovářský tovaryš Václav z Jilské ulice.
Marta: Já mám ráda jenom statečné chlapy, Václave. Vezmu si tě, jenom když vysvobodíš z prokletí Bezhlavého templáře.
Ještě tu noc se Václav vydal na lov bezhlavého templáře.
Přímo po půlnoci Václav zahlédl templáře bez hlavy. Rozeběhl se tedy ke zjevení.
Templář se ale také vrhnul přímo na něj. Těsně než se Václav dotkl koní hlavy stihl uskočit a templáře probodnul. Jenže kůň Václava srazil a ten upadl do bezvědomí.
Ráno ho probouzely něžná slova Marty.
Marta: Václave, vstávej, ty můj hrdino.

Marta si Václava vzala. Věřila, že bezhlavého templáře vysvobodil. A on se staral, aby v pátek nikdy nebyla vzhůru přes půlnoc. Našli se lidé, kteří věřili, že Václav Martu oklamal. Neodvážil se zjevení probodnout. Templář prý straší v Liliové ulici v Praze dodnes. Možná ho tam někdy po půlnoci potkáte.